NOVINY HLAVOLAM

Lidi jsou dneska strašně paranoidní. To já nikdy moc nebyl. Od malička jsem měl ve všem jasno. Nikdy jsem nepochyboval. Ale poslední dobou je to jinak. Podle mě za to můžou Oni. 
Včera jsem jednoho z Nich potkal, myslím, že to bylo v parku nad školou, co tu je. Namířil si to rovnou ke mně. Myslel jsem, že mě chce okrást. Na to moh’ zapomenout. S takovýma jako jsou Oni bych udělal krátký proces. 
Tak došel až ke mně a ptá se anglicky, jestli je tady ta škola dobrá. Řek’ jsem mu česky, ať se stará o sebe a vypadne. Zatvářil se, jako bych mu udělal bůhvíco a šel pryč. 
Jak jsem měl vědět, jestli je dobrá nebo ne, nikdy jsem do žádný nechodil. 
Šel jsem domů, dal si pivo a pustil nějakej ten Ortel na zlepšení nálady. Na zprávy se nedívám, stejně jsou všechny média zkorumpovaný a vláda dělá hovno. 
Další den mi přišla pošta. Nezaplacená elektřina, alimenty a dopis z práce. Prej tam končím. Za to můžou Oni, aji práci mi sebrali. A vláda je tady ještě bude vítat. Jsou všude, chodí po městě po dvaceti, v pyžamech a mluví divným jazykem. Lezou mi na nervy.
Dneska jsem šel s partou do hospody. Museli jsme najít nějakou jinou, z poslední nás vynášeli fízlové. Pěkně jsme jim to tam tehdy rozmlátili a pár lidí skončilo v nemocnici. Každopádně jsem se pak strašně ožral, a tak mi bylo jedno, kde jsme skončili. Z televize bylo slyšet něco o střílení. Prej zase nějakej student na vysoký. Dobře jim tak, už aby ty školy pozavírali. Stejně jsou k ničemu. 
Měl jsem mizernou náladu a z posledních peněz jsem na baru koupil panáky pro všechny. Jeden z Nich stál kousek ode mne. Prej že chce limonádu, že nepije. To mě dorazilo. Naštval jsem se a natáh’ mu pěstí, až letěl k zemi. Nebo jsem si to aspoň myslel. Nikdo nevypadal, že by se vůbec něco stalo. On tam najednou nebyl. Mně se točila hlava a bylo mi divně. Rychle jsem se rozloučil a odešel pryč. Venku sebou sekám do kaluže a poslední, co vidím, je On, jak se na mě přívětivě usmívá tím svým ksichtem.
Nevím, co se stalo, ale ráno jsem se cítil jinak. Pustil jsem zprávy a pak si šel hledat práci. Po nějaké době jsem se přestal vídat s partou a odstěhoval se daleko na venkov. Je mi líp. Pracuju teď v knihovně a nosím bílý tenisky. V domě mi pomáhá chlapec. Je moc hodnej, učí mě vařit a poznávat nový kultury. Minulej týden jsem byl navštívit bývalou a syna. Platím jim teď aji něco navíc. Cítím se volnější, vůbec už nemám potřebu vybíjet si vztek na lidech, nezvedám hlas. Snad se mi podaří jednou odčinit, co jsem dřív způsobil a snad tento příběh pomůže dalším lidem jako jsem byl já. 
Jeho jsem pak už nikdy neviděl. 
A mimochodem, začal jsem poslouchat Phila Collinse. Je to fakt uklidňující, taky byste měli.

​

Autor:

Janis Nepala

10. 4. 2026