NOVINY HLAVOLAM

Fakt, že Spider nebyl vrahem skutečným, ale smyšlenou postavou z pera teatrálního rockera Alice Coopera nemusí nutně znamenat, že jeho příběh je méně zajímavý než příběhy opravdových masových vrahů. Naopak, jak sám autor pravil: “Nemůžete se vcítit do pravých sériových vrahů, ale z nějakého důvodu, ti fiktivní jsou fakt přitažliví.” 
A proto jsem se rozhodl přiblížit vám právě Spiderův případ.

​

Hudební album Along Came a Spider z roku 2008 je ve skutečnosti mnohem propojenější, než se na první pohled může zdát. Koncept alba provázaného jedním motivem či příběhem není příliš častý, ale pro Alice Coopera to není ani žádná novinka.
Alice Cooper začal svou hudební cestu na konci šedesátých let ve stejnojmenné kapele, která se během relativně krátké doby se dostala na nejvyšší možný vrchol tehdejší scény, hlavně díky svému bizarnímu a provokativnímu vystupování. Ale jak to tak bývá, jak rychle jdeš nahoru, tak rychle můžeš jít dolů. 
To znamená, že v roce 1975 se kapela rozpadá, ale ještě v témže roce Alice Cooper vydává své první sólové, a zároveň první koncepční album Welcome to My Nightmare, které sleduje nepříjemné dětství malého, životem zkoušeného chlapce jménem Steven.
Během své sólové kariéry vydá ještě několik takových alb a většina z nich více či méně sleduje chlapcovy další osudy. 
Otázkou tedy je, zdali se Steven objeví i na tomto, a pokud ano, co tu na něj čeká, a jakou roli v tom všem hraje právě Spider.

​

První oběť
Předtím, než se stal vrahem, byl mentálně narušený Spider dlouho držen v psychiatrické léčebně, kde musel dlouho snášet týrání a zneužívání svých ošetřovatelů. Podle svých slov zapsaných v deníku, který si vedl, a který později našla policie, se ho snažili doslova pohřbít, ale on to snášel a vyčkával na vhodnou chvíli, aby se mohl pomstít.
Ta chvíle přišla jednoho dne kolem roku 2008. Není jasné, zda díky pomoci zvenčí, nebo čistě díky vlastní vynalézavosti, Spider z ústavu uniká a vydává se na cestu pomsty. Na cestu poháněnou šílenstvím, zběsilou touhou a pocitem křivdy, jak ze strany zaměstnanců ústavu, tak celého světa, který ho nechal za sebou.
Na svobodě začíná Spider uskutečňovat svůj zvrácený plán, vymyšlený ještě v ústavu.
Vyhlédne si svou první oběť, ženu, a dlouhou dobu ji nepozorován sleduje. Dělá si přesný rozvrh jejích denních aktivit, zachází do takových detailů, jako je počet hodin jejího spánku a seznam lidí, se kterými se za den sejde. Ve svém deníku píše, že navštěvuje její byt a prochází její věci, když je v práci, a pár dnů před její vraždou s ní dokonce stráví noc, aniž by o něm věděla.
Postupně ho Oběť 1 začíná přitahovat, Spider s ní zatouží přijít do fyzického kontaktu, tentokrát už při jejím plném vědomí. Touha následně přeroste v posedlost, manický chtíč a dojde do takové míry, že už se před ní Spider přestane skrývat. Sleduje ji na každém kroku, dává si záležet, aby si ho všimla, nechává vzkazy naznačující, že není kam uniknout a následně výhružky smrtí. Přitom neupouští od svého plánu.
Za jakých okolností došlo k první vraždě, není zcela zřejmé, jisté však je, že policie našla Oběť 1 u ní doma, zabalenou v hedvábném plátně, s chybějící pravou nohou. Nikde nebyla krev, ani žádné známky po vloupání, boji, nebo čemkoliv jiném. Policie se tedy domnívá, že oběť byla zavražděna dřív, mimo svůj byt, kam byla posléze přemístěna.
Jako příčina smrti je uváděna hluboká bodná rána v zádech pod pravou lopatkou. Noha byla oběti amputována až posmrtně.
Ve svých poznámkách Spider popisuje mrtvou oběť, porovnává ji s jejím živým protějškem a zároveň mluví o svém činu jako o umění, mistrovském díle.​

​