NOVINY HLAVOLAM

Kriminálky jsou mezi lidmi oblíbené už po celá desetiletí. Lidi už odnedávna zajímaly nevyřešitelné záhady. Najít důvod PROČ a JAK je pro nás přirozeným mechanismem před nevěděním a nejistotou. Ale co je vlastně na tomto žánru tak fascinující? Proč nás baví se bát? Co je to za potřebu zůstat na pohovce až do poslední minuty filmu či epizody neznámého seriálu, dokud vyšetřovatelé neodhalí vraha, zloděje či únosce? Co je tak zajímavého na zvrácenosti a temné stránce naší lidské společnosti?

​

Nejprve je potřeba si zodpovědět obecnou otázku PROČ krimi? Jedním z prvních důvodů by mohl být smysl pro spravedlnost. Mnoho z nás (většinou nevědomky) vyžaduje, aby byl život “fér”. 

V běžném životě tomu tak ale není a lidé si právě tuto potřebu, dle mého názoru, začali kompenzovat prostřednictvím krimi. Tam nabývají pocitu, že alespoň něco v jejich životě má řád a rovnováhu. Na druhou stranu je otázkou, jestli jde opravdu o jeden z hlavních důvodů. Kriminální příběhy opravdu často poukazují na rozdíl mezi dobrem a zlem, nicméně toto “dobro” může být velmi zkreslené a někdy i nerealistické. Zároveň může jít o velmi zjednodušenou podobu spravedlnosti. V reálném světě zůstává mnoho případů neobjasněných a viník nebyl nikdy dopaden. Ve skutečnosti nás může více přitahovat napětí, záhada nebo samotný proces odhalování než spravedlnost příběhu.

Dalším z mnoha důvodů by mohla být potřeba porozumění tomu, jak pachatel jedná a myslí. Diváci se snaží během sledování pochopit vrahovo konání a motiv jeho činů. V některých případech se lidé snaží až vcítit a nahlédnout do jeho způsobu uvažování. Tímto způsobem člověk může hledat hranici mezi „normálním“ a „nenormálním“ chováním. Pokud dokáže alespoň částečně pochopit důvody jednání vraha, získává tak pocit, že svět je stabilnější a méně nebezpečný. Vrah totiž může zobrazovat jakousi nevyzpytatelnou odchylku od očekávání společnosti, které nelze předejít ani se jí zbavit. Je však otázkou, zda se diváci vůbec snaží vraha plně pochopit. V příběhu krimi jsou divákovi postupně odhalovány vrahovy motivy, které mohou být zjednodušené, aby je divák právě lehce pochopil. Nemusel by se nad nimi příliš dlouho zamýšlet a mohl by se více věnovat rozuzlení příběhu. Ve skutečnosti jsou totiž lidské vztahy mnohem složitější a divák se raději uspokojí se zjednodušenou verzí těchto vztahů.

Což mě přivádí ke třetímu důvodu. A to, že neznámé v nás vyvolává napětí. Právě pocit nekontrolovatelnosti, nejistoty a očekávání vytváří v našem těle hormon adrenalin. Nejspíš proto nás detektivní příběhy tolik přitahují, jedna část našeho já si tento stav užívá. Je to přirozená reakce těla. Druhá polovina, ta racionální, je zároveň vyklidněná, protože ví, že při sledování filmu, či čtení knihy nám doopravdy žádné riziko nehrozí. Toto ale nemusí být ale úplně pravdivé, protože samotný adrenalin, a pocity s ním spojené, nemusí být hlavním cílem diváka, proč sledovat, ale pouze vedlejším účinkem. Diváci se totiž nesoustředí na samotnou reakci těla a tudíž ji ani vědomě  nemusí vyhledávat. Místo toho je pro ně mnohem důležitější odhalování záhad. Napětí zde může fungovat spíše jako prostředek k tomu, jak si u seriálů udržet pozornost a zlepšit si tak celkový prožitek.

Na druhou otázku JAK bude pravděpodobně odpovědí lidská touha jít za poznáním. Jak jsem již zmiňovala, lidé mají potřebu řešit to, čemu sami nerozumí. To může pramenit z naší minulosti, z hluboce zakořeněných lidských mechanismů. Touha předvídat nebezpečí a získat nad situacemi kontrolu. Právě proto v nás nevyřešená záhada nutí hledat odpovědi. Ve chvíli, kdy do sebe jednotlivé stopy zapadnou a případ je objasněn, přichází vlna uspokojení. Při tomto stavu lidské tělo vytváří hormony štěstí, které posilují příjemný zážitek a motivují nás zážitek znovu vyhledávat. Zároveň se mohou objevit i pocity o vlastní výjimečnosti a chytrosti. Ve světě kde se lidé neustále srovnávají, by mohly tyto pocity poukazovat na potřebu jedinců vyniknout a odlišit se tak něčím od zbytku společnosti. Tyto mé pohledy na věc nemusí být nutně jediné správné. V mnoha případech se diváci ani nepokoušejí přijít případu “na kloub.” Pouze ho pasivně sledují a může to být určitou formou zábavy a relaxace. Stejně tak nemusí odhalení pachatele přinést pocit uspokojení. Reakce mohou být krátkodobé a nemusejí být silné. Zpochybnit lze také pocit výjimečnosti a chytrosti. Ve skutečnosti mnoho lidí neporovnává své odhady s dějem a tak je sledování krimi často spíše pasivní činnost než soutěžení v chytrosti.

​

Z teorií, které jsem zde vypsala, vyplývá, že není jasný důvod oblíbenosti krimi žánru, který bychom vysvětlili pouze jediným důvodem. Může v ní hrát roli potřeba spravedlnosti, snaha pochopit pachatelovo jednání nebo touha lidí po poznání. Zároveň však není jisté, jestli si tyto motivy diváci skutečně uvědomují, nebo jde čistě jen o formu zábavy a kulturní vliv. A právě tato různorodost může být vysvětlením jeho dlouhodobé oblíbenosti.

 

Autor:

Veronika Skotalová

1. 5. 2026​